|
Něžný a zavalitý velikosti medvídka. Nebrání se, ač místo ke spaní mu určuji já. Jen někdy slýchám, jak se nevěřícně v noci staví na zadní a čenichá do tmy. Když někdo v poledne do našeho poloprázdného bytu zazvoní, nejsem si jistá, zda se více leknu já nebo on, souhlasně se během té chvíle zapíráme, nejsme tu ostatně ani pro placaté obálky, ani pro sladkou kukuřici z plechovky vlka na podpatcích. Když chci zjistit, zda opravdu je správné něco nazývat vůní a je co k čemu, přiložím to k jeho malému nosu. Pokud se od toho bez zaujetí odvrátí, je to pro mě jasným signálem, abych si toho i já více nevšímala.
Někdy dělá, že spí, protože ví, že se tak na něj nejraději dívám. Bývá trochu ješitný, protože si uvědomuje, že mi splnil mé přání oddaného muže, který ze mě bude milovat především mé ruce. Svědky soukromé každodennosti a křehkých vztahů s předměty, kterých se něžně dotýkám.
Když jsem dnes ráno ve skříni docela cizího člověka, který k nám většinou vtrhne bez ohlášení, našla krabici s miniaturami úhledně zabalených čokolád a tu nejlepší jsem mu nabídla, všimla jsem si jeho prvního šedivého vousu. Naštěstí mu jich zbývá dost nezbarvených, aby tu se mnou ještě chvíli zůstal. I ze mě ostatně pomalu odchází plodivá síla, na kterou mě jen někdy taktně upozorní, to když se snaží vykousat zatoulanou krvavou skvrnu na kalhotech pyžama. |
